KOSTARIKA - přežij a prožij - itinerář
- Vendula Vackarova
- 18. 8. 2025
- Minut čtení: 6
Aktualizováno: 20. 10. 2025
Na Kostariku jsme Já a Josefína přiletěly z Miami a strávily tu celkem 14 dní. Cestovaly jsme dvě holky a pohybovaly jsme se hlavně místní dopravou nebo shuttle busy, které jsme si vždycky jednoduše domluvily přes hostel. Fungovalo to překvapivě dobře a bez stresu.
Naše ubytování
Ubytování | Odkaz | Cena |
Costa Rica Backpackers | 15–20 USD za noc ve sdíleném pokoji | |
Millenium Hotel - Manuel Antonio | 60 USD za noc ve dvoulůžkovém pokoji | |
Arenal Container Hostel | dočasně uzavřen | - |
OutBox Inn | 25 USD za noc ve sdíleném pokoji | |
Hostel Tortuguero 7BackPackers | 15 - 20 USD za noc ve sdíleném pokoji |
Itinerář
Den 1–2: San José
Ubytování: Costa Rica Backpacker Hostel
Den 2–5: Manuel Antonio
Ubytování: Millenium Hotel
Den 5–7: Monteverde
Ubytování: OutBox Inn
Den 7–9: La Fortuna – Laguna de Arenal
Ubytování: Arenal Container Hostel
Den 9–12: Tortuguero
Ubytování: Hostel 7BackPackers
Den 12–14: Návrat do San José / odlet
Den 1. až 2. - přistání v San Jose
První dva dny jsme strávily v hostelu Costa Rica Backpacker v hlavním městě San José. Hostel není úplně v centru a zvenku působí trochu odrazujícím dojmem - vysoký plot, ostnatý drát a dovnitř vás pustí jen tehdy, když zazvoníte a zkontrolují vás přes kameru. Uvnitř to ale bylo úplně jiná pohádka. Všechno krásně barevné, hodně zeleně, malý bazén (který jsme pak potkávaly snad na každém hostelu), společná kuchyňka a restaurace otevřená ráno a večer.
Právě tady jsme potkaly zajímavé lidi: učitele, který si přijel odpočinout od života, dobrovolničil a na hostelu čekal, až mu rodina ze Států pošle doklady, které mu ve městě ukradli; paní po léčbě rakoviny, která se rozhodla nějakou dobu bydlet právě tady; spirituálního kluka z USA, co chodil na pravidelné jógové retreaty; a spoustu sólo cestovatelů jak ze Států, tak z Evropy, kteří projížděli Střední Ameriku. Já jsem si tam navíc našla člověka, který pro mě byl v tu chvíli hodně výjimečný - Američana s norskými kořeny. Později jsme se znovu spojili a zjistila jsem, že vystudoval Berkeley a je to dost zajímavý člověk.
San José jsme nijak zvlášť neobjevovaly. Jediné, co stojí za zmínku, byla společná noční výprava do klubu nedaleko hostelu. Jinak jsme hlavní město rychle opustily a shuttle busem, který nám zařídila paní recepční na hostelu, se vydaly směrem k národnímu parku Manuel Antonio.
Tip na závěr: Hostel Costa Rica Backpacker rozhodně stojí za návštěvu. Má příjemné zázemí a hlavně skvělou atmosféru, kde snadno potkáte lidi z celého světa! Pokud přijíždíte v noci, berte raději oficiální taxi nebo Uber, protože okolí není úplně nejbezpečnější a je lepší chodit ve skupince.
Den. 2. až 5. - Národní park Manuel Antonio
Manuel Antonio byl jednoznačně nejhezčí park, který jsme na Costě Rice navštívily, a rozhodně stojí za návštěvu. Spolu s hostelem, ve kterém jsme bydlely a který se nacházel hned u vchodu do parku, to byla naprostá pecka. Hostel měl bazén a kolem bylo možné vidět spoustu lenochodů. Majitel nás dokonce jednou v noci vzbudil, protože u silnice lezl lenochod, a mohly jsme ho takto pozorovat z úplné blízkosti. Neskutečný zážitek.
Park samotný byl nádherný, dobře značený a vedl až k malé skryté pláži, kde jsme si připadaly jako v reality show Survivor. Potkaly jsme spoustu zvířát od mívála severního, přes lenochody a malpu kapucínskou (pozor, ty okrádají turisty) až po nosály bělonosé. Pokud chcete vidět hady, pavouky nebo různé druhy ptáků, je lepší vzít si průvodce, protože tyhle druhy je těžké zahlédnout pouhým okem.
Fun fact: Když uslyšíte brutálně hlasitý řev, který se k vám rychle přibližuje, nepanikařte – to jsou vřešťani (howler monkeys). Tento řev používají k udržování kontaktu, aniž by se museli fyzicky pohybovat, a šetří tím energii.
Z parku jsem dokonce z dálky zahlédla několik velryb v oceánu.
Ve městě Quepos, který je od parku, se nachází krásná pláž - Playa Espadilla Norte, kde se dá na chvíli odpočinout, koupit si kokos nebo drink. Jen upozorňuji, že to není místo na procházky po pláži - všude jsou cedule s varováním před výskytem krokodýlů.
Další pláž kterou jsme navštívily byla Playa biesanz.
Tip: Manuel Antonio je ideální kombinací pěší turistiky, pozorování zvířat a relaxu u pláže. Doporučuji hostel přímo u vchodu do parku, odkud můžete pozorovat lenochody a další zvířata přímo kolem ubytování. Dalekohled je rozhodně nezbytností!
Den 5. až 7. - Monteverde a zipline
Dále jsme se vydaly do Monteverde. Cestou jsme se zastavily u Crocodile Bridge, který je známý tím, že se pod ním vyskytuje spousta krokodýlů. Jsou od mostu opravdu blízko, takže se dá na chvíli zastavit a pozorovat je v celé jejich kráse. Cesta do Monteverde byla nádherná – z autobusu jsme zahlédly hejno papoušků, které se v této oblasti vyskytuje. Při cestě je také Carara National Park (Parque Nacional Carara), domov krásného papouška aratinga. My jsme ho bohužel nestihly, ale v oblasti Tarcoles jsme viděly papoušky scarlet macaws (Aru) a bylo to úžasné vidět tyhle ptáky volně v přírodě! Ideální čas na pozorování je brzy ráno kolem 6 až 9 hodiny nebo pozdě odpoledne mezi 4 - 8 hodinou.
Když jsme dorazily do Monteverde, které se nachází vysoko v horách, počasí se rapidně změnilo a z 30 stupňů jsme se ocitly v pláštěnkách, mikinách a kalhotách.
Další den jsme vyrazily na zipline do Monteverde Extremo Parku, kde jsme si vybraly nejdelší trasu zakončenou Tarzan Swingem. Bylo to opravdu náročné, a pokud se bojíte výšek, stojí to za zvážení. O adrenalin bylo postaráno, ale znovu bych do toho už nešla.
Abychom se uklidnily, zašly jsme do kavárny Café de Monteverde a domluvily jsme si s majitelem prohlídku na jeho kávové plantáži. Vyprávěl o dobrovolnících, které zaměstnávají z Uruguaye, a ukazoval nám různé projekty, které studenti pro kávovou plantáž vyrobili například kolo, které drtí potravu pro zvířata. Během prohlídky jsme dostávaly kvízové otázky a dozvěděly jsme se spoustu zajímavostí o místní kultuře a životě na plantáži.
TIP: Monteverde je ideální pro přírodu a dobrodružství. Crocodile Bridge a oblast Tarcoles jsou nejlepší brzy ráno nebo pozdě odpoledne.
Další den jsme se vydaly na krátkou procházku do deštného pralesa - Monteverde Cloud Forest Parku, který byl úplně jiný než Manuel Antonio. Nešlo tu tolik o zvířata, spíš o pocit, že kráčíte nádherným deštným pralesem plným mostíků a zeleně. Vlhost byla neuvěřitelná, až se těžko dýchalo. Pršelo nám celou dobu, ale i tak jsme si procházku skvěle užily. Místo deštníků jsme se schovávaly pod obřími listy lopuchů, které měly téměř nadlidské rozměry.
Den 7. až 9. - Fortuna - Laguna de Areal
Další den jsme se vydaly do městečka La Fortuna. Ke konci cesty jsme musely z autobusu přestoupit na malou loď, což jsme vůbec nečekaly, nejspíš díky jazykové bariéře jsme o tuhle informaci přišly. Ubytovaly jsme se v dalším hostelu Arenal Container a rozhodly se, že si na další den tentokrát zaplatíme průvodce a turistickou prohlídku parku, abychom viděly co nejvíc zvířat a nic z tropické fauny a flóry nám neuniklo.
Druhý den jsme se v městečku sešlyiu autobusu a vydaly se do Arenal Volcano National Parku. Nejprve jsme se prošli po lávových polích k sopce Arenal, která byla opravdu impozantní a na krátkou chvíli se ukázala bez mráčku v celé své kráse. A poté šli na výpravu do dalšího deštného pralesa. První zvíře, které jsme hned uviděli, byl pásovec!! Během procházky jsme se zastavovali u různých hadů, tarantulí a ptáků, které průvodce objevil.
Druhá zastávka byla u vodopádu La Fortuna, kde se největší odvážlivci vykoupali a my mezi ně samozřejmě patřily. Pokračovaly jsme dál a na vrcholu parku jsme si společně s průvodcem a ostatními návštěvníky vychutnaly západ slunce.
Po návratu jsme společně autobusem přejeli k termálním pramenům, kam jsme se šli vykoupat. Co mě nejdřív trochu vyděsilo, bylo to, že se tam objevovalo docela dost hadů. Vyrazili jsme totiž k vodě v úplné tmě a bos.. :D
I přes to, že šlo o turistickou akci, odcházely jsme nadšené. Nakonec jsme si večer sedly s ostatními lidmi v místním baru, popili tequilu, zahráli deskovky, udělali pár sázek a zpívaly do rána karaoke.
Tip: Turistického průvodce rozhodně doporučujeme. Viděli jsme mnohem víc zvířat, než kdybychom šly samy. Navíc nám průvodce poradil rostlinu Siparuna thecaphora, která fungovala jako jediný účinný odpuzovač komárů. Stačilo si s ní potřít kšiltovku nebo batoh a pak ji připnout na oblečení.
Den. 9 až 12 - Tortuguero
Další zastávkou byl Tortuguero National Park, kam jsme jely hlavně kvůli mořským želvám a taky proto, že jsme chtěly vidět i karibskou stranu Kostariky. Na ostrov jsme se musely dostat lodí. Plavba trvala skoro čtyři hodiny a cestou jsme pozorovaly krokodýly. Bylo to ale dost náročné, protože jsme ji absolvovaly ještě s kocovinou po předchozí divoké párty.
Ubytovaly jsme se v malé vesničce, kterou protínala jen jedna cesta. Čekala jsem turistické místo, ale vůbec. Byly jsme tam jen já a Josefína a místní. První den jsme si zaplatily výlet kánoí na pozorování krokodýlů a prošly se přírodní rezervací. Od místních jsme si musely půjčit holínky, protože to bylo trochu brodění bahnem. Před vstupem do parku stojí cedule s fotografiemi jaguárů, kteří tu žijí. Není to úplně příjemný pocit, protože lesem vidíte skoro skrz na skrz a v hlavě vám běží otázka, kde asi ten jaguár právě je.
Další den jsme vyrazily na noční pozorování želv s místním průvodcem, kterého jsme našly přímo ve vesnici. Svítit se mohlo jen červeným světlem. Pozorovaly jsme želvu, jak vystoupila z moře a kladla vajíčka do písku.
Den. 12 až 14 - cesta zpět do San José
My jsme nakonec dobrodružství v Tortugueru ukončily o pár dní dřív a rozhodly se vrátit do hostelu, kde jsme byly ubytované už první noc. Tím naše cesta skončila a my se vydaly zpět do Evropy. Chvíli jsme se ještě zasekly v Miami, protože tam právě dorazil hurikán a všechny lety kromě toho našeho byly zrušené. Připadaly jsme si jako v nějakém apokalyptickém scénáři. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a Kostariku můžu jen doporučit!
Komentáře