Bivak pod Skuto

Na Bivak pod Skuto (2070 m) jsme vyráželi z údolí Kamniška Bistrica (600 m n. m.). Cesta vede nejprve prudkým stoupáním na Kamniško sedlo (1864 m) a odtud pokračuje traverzem a výšvihy až k samotnému bivaku. Celkově nás čekalo převýšení kolem 1800 m a zhruba 10 km jedním směrem. Stejnou cestou jsme se pak vraceli i zpět do údolí.

Trasa

Délka: cca 10 km jedním směrem. Vraceli jsme se nazpátek stejnou cestou. Ale je tam určitě možnost i jiných tras nebo si udělat vyloženě loop.

Převýšení: cca 1800 m

Časová náročnost: 3–4 hodiny výstupu

Terén: kombinace lesních cest, kamenitých úseků, traverzů a exponovaných míst. Nepříliš náročné, ale vyžaduje dobrou fyzickou kondici.

Náročnost: střední - cesta vyžaduje základní turistické zkušenosti.

Vybavení: pevná obuv nutná, ferratový set není potřeba. Vezměte dostatek vody a jídla. Já měla filtrační tablety a vodu z chaty jsem si převařila.

Výchozí bod: Izvir Kamniške Bistrice

Zde jsme zaparkovali auto a podařilo se nám najít dokonce i neplacené parkoviště, přímo u prvního rozcestníku u lesa. Stačí jen zajet o něco dál a máte vyhráno.

Celou cestu jsme se drželi červené turistické značky, která nás provázela až k bivaku. Všude byly červené tečky, které je dobré si konstantně hlídat, aby člověk nesešel z cesty.

První část trasy

První úsek byl technicky velmi jednoduchý. Šlo se prakticky po pěšince a podobný terén trval až k první chatě, Kamniškému sedlu. Hned od začátku nás čekalo klikaté stoupání, takže si tělo pomalu zvykalo na výšku.

U chaty jsme si mohli dočepovat vodu (není pitná) a jídlo bylo poměrně drahé, takže jsme vytáhli svůj vařič a připravili si vlastní svačinku.

Od chaty k bivaku

Od tohoto bodu se trasa začala už pomalu exponovat. Vše bylo spolehlivě značené červeně, ale doporučuji mít pro jistotu telefon s mapou, pokud značení přehlídnete. Některé úseky jsou opatřené ocelovým lanem, takže se můžete bezpečně přidržet. Pokud však fouká vítr nebo prší, rozhodně trasu nedoporučuji.

V půlce exponované části jsme se škrábali po skalách a prošli krátkým tunelem. Pro lidi, co chodí po ferratách, nic dramatického, ale pro ostatní může být fyzicky náročnější. Po zdolání tohoto úseku nás čekal kratoučký hřeben, ze kterého už po levé straně zahlédnete bivak. Ale pozor, je dobře maskovaný, takže pozorné oko se hodí! A tady vás za odměnu čekají ty nejlepší výhledy!

Od tohoto bodu už cesta jen mírně klesá, převýšení končí a tu nejnáročnější část máme za sebou.

Bivak pod Skuto

Bivaku je celkem 13 míst, ale spát se dá i na zemi. Domeček je nádherný, ale opravdu miniaturní. My jsme bohužel dorazili, když byl bivak obsazen místními horolezci, takže jsme museli přespávat venku. Najít rovné místo byl menší challenge, ale nakonec se podařilo. Západy a východy slunce jsou zde opravdu dechberoucí. :)

Cíl: Bivak pod Skuto (2070 m) na Malih Podih

Tip na poslech

Signature songy našeho slovinského výletu. Hudba, která nás provázela při cestě autem a kterou doporučujeme pustit k našemu čtení! :D

Útulna Atuln

Pod stromečkem jsme všichni našli nové zimní spacáky, které jsme samozřejmě chtěli co nejdřív otestovat. Na konci ledna padlo rozhodnutí přespat v útulně Atuln. Počítali jsme i s variantou, že by na bivaku mohlo být plno a budeme se muset vrátit k parkovišti, což se díky bohu nestalo

Trasa

Celkem jsme urazili asi 14 km, z toho 6 km jedna cesta. Převýšení bylo necelých 600 metrů a výstup nám trval kolem 2,5 hodiny.

Trasa byla nenáročná, takže ideální i pro klidnější tempo. Venku bylo mezi -5 a -10 °C a v útulně kolem nuly, se sněhem od 30 do 100 cm. Útulna pojme čtyři osoby a na zemi se dá přidat ještě maximálně pro dvě další, což nám naštěstí vyšlo přesně podle plánu.

Výchozí bod: Jezerní Domky

Auto jsme nakonec nechali mimo parkoviště, které bylo plné, na povoleném místě u Jezerních Domků. Cesta není nijak náročná, ale pokud si zvolíte zimní období stejně jako my, doporučuji vzít nesmeky nebo mačky. Sice to není žádné velké převýšení, ale my jsme šli, když byla cesta zledovatělá, a nesmeky jsem docela ocenila.

Cestu jsme ušli na jeden zátah a svačinku jsme si dali až u Bivaku. K našemu velkému překvapení byl Bivak úplně prázdný, nikdo tam nebyl. V tichosti jsme se zaradovali a začali si vybalovat náš arsenál. Rychle jsme rozjeli vařič a vařili čaj, čaj a zase čaj. Byla taková zima, že už ani péřovky nestačily, a tak jsme se zabalili do spacáků a od šesté seděli zachumlaný uvnitř útulny.

Pod útulnou je Bouda Klínovka, kde se také dá přespat, ale je potřeba rezervace předem. Tam jsme vyslali kluky pro zásobu piv, kterou jsme potom během popíjení střídali s čajem.

Druhý den jsme si dali rychlou snídani, vylezli ze spacáků, vyčistili zuby a vyrazili zpátky k autu. Zpáteční cesta byla jen z kopce dolů, úplně nenáročná a krásná lesem. Jen malé upozornění – dejte si pozor, abyste nešli po běžkařské trase. Ta se udržuje rolbou, a bylo by škoda ji zbytečně zničit.

Cíl: Jezerní Domky

Vybavení

Zimní bivakování má svoje kouzlo, ale bez pořádné přípravy to může být pěkně krušné.

Tady je můj osvědčený seznam věcí na jednodenní přespání v bivaku.